Básně
PRAVDA A LEŽ
Pravda a Lež dnes sešly se u kulatého stolu.
Každá z nich byla jiná, leč v něčem vypadaly stejně.
Snad jedna chtěla vypadat jak druhá?
Že by jí něco záviděla?
Však jedna měla krásnější šaty, větší gesta.
Jak zajímavě vypadá a mluví! Všechnu mou pozornost na sebe strhla!
A vedle stojí druhá, dívá se zpříma, je taková - čistá.
Jedna má dlouhý proslov, je samý žert a vtip. Druhá tu stojí mlčky, tiše.
Jedna se chvástá: "Mě každý zná líp, každý mě zná.
Všichni mě rádi vidí, všem jsem blízká. Stačí jen zahrát na tu správnou strunu.
-A hráčka já jsem dobrá! Kdo by rád nepřistoupil na mé krásné lži?
- Že ty jsi silná? Kdy si jen vzpomenu, tak tebe přemohu, stačí jen hodit zrnko lži!
Vám se tohle líbí? Vždyť to už dávno vyšlo z módy! Ó jak tě lituji! Je to hrozné!
Hned pochybnost vzniká - pak pravda se stane lží a moje moc nikdy nezaniká!
A Pravda klidně, s úsměvem tu stojí, o nic se nesnaží, je tichá.
Že by Lež zvítězila? - Podivné vítězství.
Ač se tak tváří, nevypadá to, že by Pravdu porazila.
Pravda tu stále stejně stojí.
Lež zvedá ruce, plášť poodhalí.
Je vidět, jak je křivá, i její chatrné zdraví.
Hned lekla se, že se prozradila a tvář ošklivě zkřiví.
A vypadá jak stařena, veškerý její půvab zmizí!
A Pravda řekne: Čas ukáže každou lež. Lež není šťastná a i druhé bolí.
Je jenom - na nějaký čas. A potom mizí.
Pravdo, jak příště rozpoznám tebe?
Lež dříve než ty líbila se mě, leč Sirénou vábící do prázdnoty stala se mi.
Pokud máš touhu po Pravdě a ve svém srdci k tomu najdeš sílu,
pak právě to tě bude k Pravdě nést a ty samu sebe k Pravdě budeš vést.
To řekla mi teď Pravda sama, to už vím.
Že dřív, či později, si pravdu sama vyjevím.
Moment! Že by Lež začla vnášet pochybnost?
Nač otevírat srdce pochybnostem?
Kdo jiný pravdu by měl mít než Pravda sama?
A každá lež je jenom iluze, je to trik. Věřit se jí nedá.
Však lidem - lhářům- nechci jejich lži brát.
Vždyť lež nás jenom učí pravdu rozeznat!
Lež zežloutla a zbledla, zestárla a strašně zošklivěla,
však vychytralá byla stále, proto řekla:
Povolávám svou sestru, tou je Pochybnost!
POCHYBNOSTI I
Dívám se, vidím, že nemá tvář,
je známá i cizí, a není to lhář.
Pomalu kráčí, cítíš její vliv.
Málo, či mnoho? Má, či nemá to tak být?
Chceš zdraví, či lásku, radost, či jiný cit?
Vybrat si musíš, jak jen to má být?
Co jen chci dělat, čím se mám stát?
vlevo, či vpravo, kam se jen mám dát?
Mohu, či musím, chceš, či nechceš to mít?
zmatek a chaos, já nechci v tom být!
Řekni, co mám dělat, já poslechnu tě hned,
nevím si rady, tak mou vůli si nech!
POCHYBNOSTI II
Na půli cesty mezi ano a ne.
Mlčení není zábavné.
Pochybnostmi ovládán vláčíš sebou sem a tam.
Vzdáváš se svého slova.
Vzdáváš se ho zas a znova.
Na půli cesty mezi pravdou a lží.
Nesvítí slunce, neprší, jen mží.
Že pochybnost je zlatá střední cesta?
Jsi jimi sžírán, odpovědí jsi se zalek.
Když vybereš si jedno,
to druhé zas tě mine...
Bereš vše a přitom nemáš nic
- jak je to nevinné.
Víc a víc tím ztrácíš svoji sílu,
Kam vítr, tam plášť,
necítíš svoji vlastní pravdu, víru.
Nevíš, že dávno ztratils tvář.
ZAMYŠLENÍ
Padá vločka za vločkou,
můžeš být sněhem nebo břečkou.
Na světle pak roztávej,
nebo se ve tmě utápěj.
Půjdeš temnou krajinou,
nevšimneš si, že je tma,
scházíš z cesty na jinou,
pojednou se v pekle ocitáš.
Rozmysli si, kam chceš jít,
a nenech se z cesty svést,
jinak ten tam bude tvůj klid,
peklo tě bude vést.
Pečlivě zvažuj každý krok,
vrátit se zpátky netrvá jen rok!
NAŠEPTÁVAČ
Jsi king, jsi svůdce,
vše ti jde tak hladce,
můžeš mít ženskejch, kolik chceš,
je jedno, kterou si vybereš!
Chceš mít bourák
a být velký šéf,
na všechno mít lidí,
a žít, ne v koutě rezivět!
Užívat si peněz,
v kapsách jich plno mít,
všichni to viděj
a chtěj jen s tebou být!
Máš vyšší cíle,
rychle se jich zbav,
tvař se zavile,
ať poznaj, že jsi chlap.
Není to špatný,
peníze chtít,
užíváš život,
to chtěl by každej mít!
Každý tě zná a vidí,
ty jsi ten šéf, ten pravý,
ty jsi ten, co se vyzná
a hodně toho už poznal,
ty jsi ten šéf, šéf.
Yes Sir.
Budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu na můj email, děkuji.